Zajímavosti
Co nás při hledání nejvíc překvapilo – nejstarší zmínky, požáry, řemesla a osudy lidí, kteří tu žili.
Dům uprostřed zaniklé „Sklenné hutě“
Když se podíváte na mapu pozemkového katastru z počátku 20. století (zápis), čeká vás překvapení: dům čp. 550 (stavební parcela č. 528) nestál v běžné vesnické ulici, ale přímo uprostřed velkého dvora Dolní skelné hutě (na mapách označované jako „Sklenná huť“, v dnešní ulici Skelná huť a Jarohněvice). Severně od domu stála obrovská tovární hala sklárny, za ní řada 18 drobných parcel dělnické kolonie (dnešní ulice Kyjovský řádek) a na východní straně dlouhé křídlo sklářských domů.
Sklárnu založila v roce 1875 významná vídeňská firma J. Schreiber & Neffen (J. Schreiber a synovci) v lokalitě Jarohněvice přestavbou z bývalého cukrovaru, a to dva roky po založení starší dubňanské Horní hutě (1873). Obě dubňanské sklárny se specializovaly na duté sklo pro domácnost – vyráběly se zde především pivní lahve, zavařovací sklenice a barevné nápojové sklo. Přímo v areálu huti i v jeho těsném sousedství podnik budoval bytové a úřednické domy pro své mistry, úředníky a zaměstnance.
Kdy dům čp. 550 vyrostl a souvislost s přečíslováním
Na mapě stabilního katastru z roku 1827 (zápis) byly v těchto místech jen zelené louky zvané Důlkový lauky (Důbkové louky). Po založení Dolní hutě v roce 1875 dokreslili zeměměřiči do mapy červeně hlavní halu sklárny, ale dvůr jižně od ní byl ještě prázdný.
Zásadní přečíslování domů v Dubňanech proběhlo kolem roku 1880 a tento systém v obci z velké části přetrval dodnes. Původní historické jádro Dubňan mělo čísla nižší (zhruba do 400–450). Vysoké číslo popisné 550 jednoznačně potvrzuje, že dům vznikl nebo byl samostatně zkolaudován k bydlení až v souvislosti s dalším rozvojem sklárny na přelomu 19. a 20. století.
Teprve v evidenční mapě stabilního katastru z let 1888–1913 (zápis) je uprostřed dvora červenou tuší a šrafováním dokreslena nová zděná budova se stavební parcelou č. 528. Sčítání lidu to potvrzuje: v roce 1900 končila čísla popisná v Dubňanech číslem 482, zatímco v roce 1910 sahala do čp. 576. Dům čp. 550 tedy vyrostl v desetiletí 1901–1910.
Zbourání sklárny roku 1932 a proměna v zahradu
Proč už dnes severně od domu žádná tovární hala nestojí? Za velké hospodářské krize v roce 1932 byla Dolní skelná huť prodána k zbourání. Hlavní pecní a tovární halu rozebrali na cihly, ale obytné budovy v areálu sklárny – včetně domu čp. 550 s přilehlým dvorem (parcela č. 416/23) – byly rozprodány soukromým zájemcům. Na leteckém snímku z roku 1953 (zápis), tedy z doby, kdy už dům vlastnili František a Františka Tománkovi, je krásně vidět, jak na místě někdejší tovární haly roste tráva, zatímco dům čp. 550 stojí uprostřed své velké oplocené zahrady.
Zaniklá středověká ves Jarohněvice (1222–1496)
Ulice a osada Jarohněvice nese jméno nejstarší osady na území dnešních Dubňan, připomínané už roku 1222 (o 127 let dříve než samotné Dubňany). Původní středověká ves s tvrzí a kostelem nestála přímo v místě dnešní ulice, ale o kousek severozápadněji nad Jarohněvickým rybníkem – na starých katastrálních mapách dodnes najdeme pomístní názvy Kostelisko a Nádvorník, které připomínají místo zaniklého kostela a tvrze.